Hned na začátku bych rád poděkoval třem kolegům, bez kterých by následující řádky byly znatelně chudší a kratší. Všichni tři poskytli cenné papírové či fotografické podklady, které umožnily článek výrazně doplnit a zmapovat tak cestu četnických cedulí časem téměř kompletně. Jsou to Miloš Bernart, Josef Kubela a Roman Staňo. Děkuji vám! Najdete je na každé četnické stanici, často na dobových fotkách, ve filmech a seriálech, neméně často ve formě replik na různých aukčních a inzertních serverech. Existuje také pár šťastlivců, kteří je mají ve svých sbírkách.

Cedule označující četnické stanice a jiné útvary jsou vděčným tématem i cenným sběratelským artiklem. Ačkoliv v dnešní době existuje mnoho podkladů k tomu, jak má správná četnická tabule vypadat, jen málokteré muzeum se s tímto tématem vypořádalo správně. Rozhodli jsme se proto s kolegy připravit přehled toho, jaké cedule a kdy se používaly, a pokud možno doprovodit text i příklady z dobových fotografií. Naše původní ambice zpracovat tuto problematiku pro dobu První republiky a protektorátu se časem ukázaly jako zbytečně skromné a díky zapojení výše jmenovaných kolegů vám můžeme představit přehled od vzniku četnictva až do jeho konce v roce 1945. Občas se ještě nějaká mezera najde, ale tyto třeba s pomocí veřejnosti ještě zaplníme. Zaměřujeme se pochopitelně pouze na země tvořící Československo, i když jsme si vědomi toho, že neméně zajímavá je problematika cedulí jiných zemí včetně Uherského království.

1850 – rok vzniku četnictva

První zmínku o označování četnických útvarů jsme našli již pro rok 1850, tedy pro dobu, kdy se formovaly první četnické pluky a zaujímaly svá místa v přidělených korunních zemích. Výnos hovoří pouze o označování pluků a jim podřízených křídel, a to takto:

„Nejvyšší ministerstvo vnitra udělilo výnosem ze dne 24. října (Nr. 16571/1751) souhlas k pořízení oválných tabulí s barevným dvouhlavým orlem uprostřed a černým nápisem pro označení ubikací četnických pluků a křídelních velitelství. Velikost tabulí bude stanovena s ohledem na rozměry ubytovacích budov a výšku místa, kde budou zavěšeny, tak, že pro křídelní velitelství bude velikost tabulí relativně menší než pro velitelství pluku. Nápis musí být v němčině a v těch oblastech, kde je běžně rozšířený jiný jazyk, musí být nápis uveden jak v němčině, tak i v jazyce místního obyvatelstva. Tabule pro velitelství pluků budou vyrobeny zde a následně zaslány příslušnému plukovnímu velitelství. Je nutné přesně vědět, jaký jazyk je v oblasti regimentu nejběžnější, a proto je nutné zajistit, aby nápis „k. k. …tes [číslovka] Gendarmerie Regiments Kommando“ byl přeložen do tohoto jazyka a bez prodlení zaslán zpět k dalšímu použití zde. Co se týče ostatních nápisů, budou pokyny následovat.
Vídeň, 3. listopadu 1850“

O označování nižších četnických útvarů se dozvídáme až o rok později z výnosu Ministerstva vnitra ze dne 18.2.1851 č. 3026/223, kterým ministerstvo povolilo nákup dřevěných nápisových tabulí pro kasárna četnických oddílů od čety směrem dolů v ceně 3 fl a 30 krejcarů. Přesný vzhled zatím neznáme, ale jednotlivé pluky dostaly popis výroby takovýchto prken, ve kterém bychom tento vzhled zřejmě. Velitelství četnických pluků dostala nařízeno, že pokud jsou schopna zařídit výrobu „kasárenského prkna“ dle tohoto popisu za zmíněnou cenu 3 fl 30 kr, mohou jeho výrobu zadat bez dalšího dotazování. Pro vyšší ceny však bylo nutné o koupi řádně požádat a doložit skutečné náklady. To se týkalo i označení pro velitelství křídla.

Zdroj: Gendarmerie Normalien, I. Band, Jahrgang 1850, Wien 1856. Tento výnos je pak v kratší verzi zopakován v Sammlung der Bequartiruhgs-Vorschriften der k.k. Landes-Gendarmerie, 1858.

1876 Kasární předpis

Dalším předpisem, ve kterém předpokládáme řešení četnických cedulí, je Kasernvorschrift (Kasární předpis) z roku 1876. Ten bohužel nemáme k dispozici, takže nejsme schopni určit, zda se označování nějak měnilo nebo zůstávala v platnosti předchozí nařízení.

1895 Kasární předpis

Kasární předpis z roku 1895 hovoří v § 1, bodech 6 a 7 o označování četnických útvarů takto:

„6. Všechny stanice obdrží, pokud jsou trvale zřízeny, dřevěné, světle šedě natřené tabule s označením kasáren o šířce 50 centimetrů a délce 150 centimetrů s nápisem: „c. a k. okresní četnické velitelství“ (k. k. Bezirks-Gendarmerie-Commando), popřípadě „c. a k. četnická stanice“ (k. k. Gendarmerie-Posten). V těch královstvích a zemích nebo částech zemí, kde němčina není zároveň zemským jazykem, budou uvedené německé nápisy opakovány v těch jazycích, které se používají na úředních štítech příslušného úřadu. Nápisy mají být provedeny černými verzálkami (velkými písmeny) bez ozdob.

Uvedená ustanovení platí pouze při novém pořízení označovacích tabulí.

Tabule nesmějí být umístěny výše než pod okny prvního patra a nesmějí být zakryty popínavými rostlinami. Velitelství oddělení a zemská četnická velitelství budou označena plechovými tabulemi oválného tvaru, uprostřed s c. a k. státním znakem.

7. Vedle vchodových dveří musí být umístěn zvonek vedoucí do světnice mužstva a nad jeho držadlem označení tabulkou „Zvonek k četnictvu“ (případně také v zemských jazycích). Cedule tohoto provedení se už hojně objevují na fotografiích, takže si jejich vzhled můžeme přiblížit i obrazově.

Zde ještě příklady cedulí a jejich jazykových mutací z jiných zemí:

V této podobě zůstalo označování četnických kasáren pravděpodobně až do konce rakousko-uherské monarchie v roce 1918.

Zdroj: Kasern-Vorschrift für die k. k. Gendarmerie. Wien, 1895.

Národnostní a jazykové třenice

I taková věc jako označování budov a úřadů se stala předmětem kritiky a národnostních třenic, ze strany českých vlastenců. V různých intervalech se v novinách objevovaly příspěvky poukazující na nadřazenost němčiny nad ostatními jazyky či na nesprávné umístění označení úřadů.

Za příklad prvního problému vezměme stať z Venkova – orgánu České strany agrární z roku 1907:
„Německo-české nápisy na stanicích četnických. V době, kdy Němci vedou urputný, houževnatý boj proti nejspravedlivějším požadavkům národa našeho, kdy tisíce rodin vyhazují z příbytků a násilím ohrožují životy pokojných českých lidí, jest nutno, aby vědomí naše národní povšimlo si velice smutného zjevu, zbarveného úmyslem až provokačním. Na českém venkově na každé stanici četnické nalézá se napřed německé, pak české, obyčejně nepatrné již označení: »Četnická stanice«. V krajině, kde není jediného Němce v celém okolí, v Litni u Berouna, nachází se na obecním domě, kde umístěna jest četnická stanice, nápis také napřed německý a pod ním teprve český, – dále druhý nápis, upozorňující, že nalézá se v domě zvonek k četnictvu, rovněž jest napřed německý a pak český, a co nejzajímavějšího – návštěvník obecního domu spatří na dveřích, patřících k bytu pana strážmistra, pouze »Keller« a na druhých »Küche«. Dočkáme se jednou, že celá veřejnost česká důrazně bude se domáhati nápravy?“

Zde však nutno v rámci historické spravedlnosti konstatovat, že toto pořadí jazyků zcela odpovídalo nařízením a nebylo zlovůlí místních představitelů.

Mohlo by se zdát, že s koncem monarchie a vznikem tolik očekávaného samostatného českého státu problémy tohoto rázu ustaly. Opak je však pravdou, o čemž svědčí noticka uveřejněná v Národní Policie 13. 10. 1922:

„Jak se „konsolidujeme“.
Píše se nám z Falknova: V jaké lásce mají naší republiku přednostové zdejších státních úřadů, patrno nejlépe ze způsobu, jakým jsou na úředních budovách umístěny státní znaky. Jak na budově okresní politické správy, tak i na okresním soudu a četnickém velitelství jsou zastrčeny směrem do postranních ulic, na budově berní správy jako na posměch všemu českému upevnili státní znak dokonce čelem k řece Oharce, ač radniční fronta, s budovou berního úřadu souvislá, je obrácena do náměstí. Že v zasedací síni falknovské radnice stále ještě straší zastřený, ale při všech příležitostech odkrývaný obraz France Josefa a že kontrfeji France Josefa, Josefa II. a Bismarka podnes je vyzdobena úřadovna páně starostova, za daných poměrů vlastně ani nepřekvapuje. Inu, Pánbůh vysoko a v Praze mají jiné starosti!“

Generální velitel četnictva nebyl k těmto připomínám netečný a reagoval na něj výnosem, který jednotlivá zemská četnická velitelství zveřejnila ve svých denních rozkazech. Takto se o problému a jeho řešení dozvěděli od svého brněnského ZČV četníci na Moravě:

„Čís. 7256/pk. ze dne 23. října 1922. Výnos gen. velit. četn. čs. státu ze dne 14. 10. 1922 čís. j. 4288 v plném znění: „Již několikráte bylo v různých listech poukazováno na tu okolnost, že návěštní označovací tabulky četnických stanic nejsou upevněny na místě, kam by vlastně patřily, což vyvolává často u československé veřejnosti ten dojem, že stalo se toto umístění tabulek na místech jaksi zastrčených – úmyslně. Teprve včera, dne 13. t. m. prošla zase obdobná zpráva denním tiskem. Časopis „Národní Politika“ uveřejňuje tuto zprávu z Falknova ve včerejším vydání.
Přehlížející představení věnují záležitosti svou pozornost a zjednají nápravu kde třeba.“

1924 Nový kasární předpis pro čs. četnictvo

Po vzniku Československé republiky vyšel první ucelený předpis až v roce 1924. Do té doby lze předpokládat jen dílčí aktivity spočívající v odstraňování rakouského orla či celých cedulí. Nový předpis definoval označování budov dosti precizně včetně umisťování jazykových variant. Citujme si tento předpis doslovně:

„§ 5. Vnější označení četnických kasáren.

Zemská četnická velitelství, exponovaní četničtí štábní důstojníci, velitelství četnických oddělení, okresní četnická velitelství a četnické stanice buďtež opatřeny malým státním znakem a pod ním tímto zevním označením:

„Zemské četnické velitelství pro………………..” (jméno země).

„Exponovaný četnický štábní důstojník.”

„Velitelství četnického oddělení.“

„Okresní četnické velitelství.”

„Četnická stanice.

Je-li v jednom místě více než jedno četnické oddělení, rozlišují se tato oddělení tím, že se za slova “četnické oddělení” připojí římská číslice I, II atd. Nápisy buďtež provedeny písmem hůlkovým (blokovým) v barvě červené na bílém podkladě; tabule budiž opatřen 2 cm širokým krajem v barvě modré. Označení musí býti provedeno na plechových tabulkách tvaru obdélníkového v rozměrech 50 cm délky a 40 cm šířky. Označení kasáren budiž umístěno na čelné straně budovy a to tak, aby bylo dobře viditelné.

Pokud jde o otázku, v jakém jazyku mají býti nápisy na návěštní tabuli provedeny, dlužno dbáti těchto směrnic:

A. Území republiky mimo Podkarpatskou Rus.

1. Zemská četnická velitelství, exponovaní četničtí štábní důstojníci, velitelství oddělení, okresní četnická velitelství.

Pravidlem jest nápis pouze v jazyku státním.

Obývá-li však v soudním okresu, ve kterém jest sídlo dotčeného velitelství, podle posledního soupisu lidu alespoň 20 % státních občanů téhož, avšak jiného jazyka než československého, budiž k nápisu v jazyků státním připojen i nápis v jazyku zmíněné menšiny.

Je-li v území obce, v níž jest sídlo velitelství, zřízeno několik soudních okresů, pokládá se celá obec za jediný soudní okres.

2. Četnické stanice.

Ustanovení pod 1. platí obdobně pro zevní označení četnických stanic s tou modifikací, že přihlíží se k počtu obyvatelstva dotčeného služebního obvodu.

Obývá-li tudíž na území tomto podle posledního soupisu lidu alespoň 20 % státních občanů téhož, avšak jiného jazyka než československého, budiž k nápisu v jazyku státním připojen i nápis v jazyku zmíněné menšiny.

B. Území Podkarpatské Rusi.

Veškerá předcházející ustanovení platí vzhledem k předpisu § 6, odstavce 2, zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., i pro území Podkarpatské Rusi s tou změnou, že k nápisu v jazyku státním, který uvádí se na místě prvém, dlužno v každém případě připojiti i nápis v jazyku ruském (maloruském).

Za nápisy v těchto jazycích zařadí se nápisy v jazyku menšiny v těch případech, ve kterých podle předcházejících ustanovení nápis takový má býti připojen.“

Seznam četnických útvarů uvedených v prvním odstavci § 5. byl v pozdějších letech upravován tak, jak přibývaly další četnické útvary jako byly ÚČPO, četnické pohotovostní oddíly, četnické pátrací stanice a další. Naproti tomu po zrušení exponovaných četnických štábních důstojníků v roce 1929 byla zmínka o nich z tohoto odstavce vypuštěna.

Vícejazyčně v patřičných územích měla být prováděna také tabulka pro označení zvonku:

„§ 6. Zvonky ke kasárnám četnických stanic. Kasárny četnických stanic musí býti opatřeny zvonkem, zavedeným do obydleného pokoje četníků. Označení zvonku k četnictvu budiž provedeno na plechových nebo papírových, modře olemovaných tabulkách, červeně na bílém poli v témž jazyku jako zevní označení kasáren. Elektrické zvonky buďtež před uzavřením vrat (dveří) kasáren vždy vyzkoušeny, zdali správně fungují.“

Zdroj: Kasární předpis pro čs. četnictvo. První nakladatelství služebních předpisů a odborné knihkupectví pro četnictvo J. Gusek, Kroměříž, 1924.

1932 Zákaz subskripcí a zavedení nového označování

Rok 1932 byl rokem velkých změn. Kromě nutnosti pořídit novou zákazovou ceduli týkající se subskripcí v místnostech četnictva, bylo zavedeno nové označování budov.

To se však týkalo, jak bývalo u neustále šetřící státní správy zvykem, pouze nově vzniklých útvarů, staré označení se měnilo postupně při nejbližší úpravě, opravě nebo obnově. Nově se tedy objevily cedule tohoto vzhledu:

„Budovy na území republiky Československé, v nichž jsou umístěna zemská četnická velitelství, velitelství četnických oddělení, okresní četnická velitelství, četnické pátrací stanice a četnické stanice, buďtež označeny zevně zpravidla v hlavním průčelí nad hlavním vchodem nebo vedle něho vypouklým oválným štítem barvy bílé o výšce 65 cm a šíři 40 cm, na němž je přesně podle barevné přílohy k zákonu č. 252/1920 Sb. z. a n. vyobrazen malý státní znak bez jakékoliv příkrasy.

Kolem státního znaku nebo pod ním je proveden v modré barvě název četnického útvaru (Zemské četnické velitelství v …… , Velitelství četnického oddělení, Okresní četnické velitelství, Pátrací stanice u okresního četnického velitelství, Četnická stanice) podle předpisů jazykového zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., resp. vládních nařízení (předpisů) ku provedení jeho vydaných.

Ustanovení obsažená v odstavci 1. a 2. vztahují se i na četnické útvary, umístěné v cizině, při čemž název útvaru je opatřen dodatkem „republiky Československé“.

Je-li v téže budově umístěno několik četnických útvarů, buďtež všechny tyto útvary zevně na budově označeny způsobem uvedeným v předcházejících odstavcích, a to buď u hlavního vchodu do budovy, neb u vedlejšího vchodu, vedoucího do té části budovy, v níž je dotyčný četnický útvar.

Pokud by několik štítů bylo na újmu ladnému vzhledu, může býti nad vchodem umístěn jen jediný štít pro všechny četnické útvary, jež jsou v budově, resp. pro něž jest určen onen vchod budovy, při čemž se pod znakem umístí nápisy příslušných četnických útvarů. Ustanovení tato platí i pro případ, jsou-li v budově umístěny kromě četnických útvarů také jiné státní úřady, soudy, ústavy, podniky, resp. majetek státu.

Státní budovy, jež slouží za sídlo četnického útvaru, pokud jsou k tomuto účelu nově postaveny, opatřeny buďtež v hlavním průčelí státním znakem ve smyslu předchozích ustanovení přesně podle citovaného zákona do architektury budovy vkomponovaným a provedeným v trvanlivé hmotě. To jest možné i při starých budovách historicky nebo umělecky cenných, jsou-li nově adaptovány; v tomto případě dlužno se dohodnouti se státním památkovým úřadem.“

Náklady na vývěsné štíty (přenosné) se hradily z rozpočtu Ministerstva vnitra. Náklady na nepřenosné štíty se hradily z resortního úvěru Ministerstva veřejných prací (na státních budovách) nebo z úvěru Ministerstva vnitra (na najatých budovách, pokud se stát smluvně nezavázal k jejich údržbě).

Zdroj: Věstník četnictva č. 4 a 12/1932.

V doplňku kasárního předpisu zveřejněném ve Věstníku četnictva č. 15/1935 byly definovány názvy jednotlivých četnických útvarů ve státním jazyce a v jazycích menšinových:

• Četnická stanice, četnícka stanica, жандармская станція, posterunek żandarmerji, Gendarmerieposten, csendőrállomás.
• Četnická prozatímní stanice, četnícka prezatýmna stanica, жандармская временнаг станція, tymczasowy posterunek żandarmerji, provisorischer Gendarmerieposten, ideiglenes csendőrállomás.
• Četnická pohraniční kontrolní stanice, četnícka pohraničná kontrolná stanica, жандармская пограничная контрольная станція, posterunek żandarmerji kontroli granicznej, Gendarmeriegrenzkontrollposten, csendőrségi határellenőrző állomás.
• Četnická silniční kontrolní stanice, četnícka silničná kontrolná stanica, жандармская шоссейнар контрольная станція, posterunek żandarmerji kontroli dróg, Gendarmeriestrassen kontrollposten, csendőrségi útellenőrző állomás.
• Četnická eskortní stanice, četnícka eskortná stanica, жандармская эскортная станція, posterunek żandarmerji eskortującej, Gendarmerieeskortenposten, csendőrségi eskortállomás.
• Četnická pátrací stanice, četnícka pátracia stanica, жандармская следственная станція, posterunek żandarmerji śledzczej, Gendarmeriefahndungsposten, csendőrségi nyomozóállomás.
• Četnický pohotovostní oddíl, četnícky pohotovostný oddiel, жандармская поготовное отделение, oddział pogotowia żandarmerji, Gendarmeirebereitschaftsabteilung, csendőrségi készültségi osztag.
• Okresní četnické velitelství, okresné četnícke velitelstvo, окружная жандармская команда, powiatowa komenda żandarmerji, Gendarmeriebezirkskommando, járási csendőrparancsnokság.
• Velitelství četnického oddělení, veliteľstvo četníckeho oddelenia, команда жандармская отделения, komenda oddziału żandarmerji, Gendarmerieabteilungskommando, csendőrségi osztagparancsnokság.
• Zemské četnické velitelství, zemské četnícke velitelstvo, земская жандармская команда, krajowa komenda żandarmerji, Gendarmerielandeskommando, országos csendőrparancsnokság.

Protektorát

Zatím jsme nenašli žádný podklad, na základě kterého by v době nesvobody docházelo k plošným výměnám dosavadních cedulí, i když některé dobové fotografie naznačují, že se změnilo pořadí jazyků, v jakém byly nápisy na cedule umisťovány. První se uváděl německý nápis, pak teprve následoval nápis český. Ve Věstníku četnictva č. 4/1939 vyšel přehled německých názvů četnických útvarů a velitelství spolu s jejich zkratkami.

• Gendarmeriegeneralkommandant (GGK.) — generální velitel četnictva (GVČ.)
• Gendarmerielandeskommando (GLK.) — zemské četnické velitelství (ZČV.),
• Gendarmeriezentralfahndungsabteilung (GZFA.) — ústřední četnické pátrací oddělení (ÚČPO.)
• Gendarmerieergänzungsabteilung (GEA.) — četnické doplňovací oddělení (ČDO.),
• Gendarmerieabteilungskommando (GAK.) — velitelství četnického oddělení (VČO.)
• Gendarmeriebezirkskommando (GBK.) — okresní četnické velitelství (OČV.)
• Gendarmeriebereitschaftsabteilung (GBA.) — četnický pohotovostní oddíl (ČPO.)
• Gendarmeriefahndungsposten (GFP.) — četnická pátrací stanice (ČPS.)
• Gendarmeriestraßenkontrollposten (GSKP.) — četnická silniční kontrolní stanice (ČSKS.)
• Gendarmerieeskortenposten (GEP.) — četnická eskortní stanice (ČES.)
• Gendarmerieposten (GP.) — četnická stanice (ČS.)
• Gendarmeriegrenzkontrollposten (GGKP.) — četnická pohraniční kontrolní stanice (ČPKS.)
• Provisorischer Gendarmerieposten (PGP.) — prozatímní četnická stanice (PČS)
• Gendarmerieergänzungsabteilung-Nebenstelle (GEA. — N.) – četnické doplňovací oddělení — odbočka (ČDO. — O.)
• Rechnungsstelle des Gendarmerielandeskommandos (RdGLK.) – účtárna zemského četnického velitelství (ÚZČV.)

Takto vypadalo označení sídla četnických útvarů v Praze: