Počátkem 30. let se nedílnou součástí četnického školství staly četnické pohotovostní oddíly (ČPO). Poté, co adepti četnického řemesla prošli půlročním teoretickým výcvikem u doplňovacího oddělení u ZČV, byli přiděleni k některému z pohotovostních oddílů, kde byli dále školeni: pokračovala teoretická výuka, ale hlavním přínosem byly výcvik v praktických dovednostech. Většinou po dalším půlroce byli definitivně přijati k četnictvu a zařazeni již na četnické stanice. Služba u ČPO také připravovala adepty fyzicky: ať již šlo o výcvik šermu šavlí, sportovní aktivity nebo výlety do okolí. Naprosto zásadní ale byl role ČPO jako posily pro případ zhoršení bezpečnostní situace v obvodu jejich působnosti. Velitelé četnických oddělení tak získali mobilní sílu k asistencím a zákrokům. V létě roku 1938 pak byly u některých ČPO zřízeny odbočky doplňovacích oddělení, tzv. školy čety, kam byli odveleni čerstvě prezentovaní četníci na zkoušku, aby zde procházeli teoretickým výcvikem a zároveň tvořili zálohu pro nasazení v případě potřeby. Většinou se jednalo o 35 mužů, což už byla značná síla.
Specifikem četnických pohotovostních oddílů oproti jiným útvarům byla organizace na čety, motorizace (pro rychlé přemísťování měly k dispozici autokary s vyšší kapacitou převážených osob, motocykly i osobní automobil) a silnější výzbroj. Od konce roku 1937 jim byly přiděleny i (lehké) kulomety vz. 26, se kterými se jinak četník setkal pouze při službě ve Stráži obrany státu. Jelikož se jednalo o zbraň účinnější a nebezpečnější než puška, platily pro jeho nasazení zvláštní pokyny .
Četnických pohotovostních oddílů bylo v široké míře použito při nepokojích v pohraničí roku 1938 a později i na Slovensku a Podkarpatské Rusi. ČPO sloužily svému účelu až do září 1942, kdy v rámci velké reorganizace bezpečnostní služby v protektorátě byly zrušeny a jejich personál byl přemístěn k četnickým motorovým rotám.
Četnické pohotovostní oddíly v Československu: